Tip na podzimní výlet v Anglii 2: Glastonbury

"Joo, Glastonbury, tam je ten festival, že?"

"Jojo, ale ten je v létě, já tam nejedu na festival."

"A tak teda co tam jdeš dělat?"

"Hledat víly."

"Tys byla vždycky divná, no."

Do Glastonbury už jsem se chtěla podívat nějakou tu dobu, ale pořád mi to nevycházelo. Poprvé jsem toto místo objevila ve svém prvním grymoáru, který jsem si pořídila, když mi bylo asi tak dvanáct. Dostat se do Glastonbury z Leicestru nebylo úplně jednoduché a rozhodně to nebyl nízkonákladový výlet. Kdo by ale nechtěl vidět místo, kde byl údajně nalezen král Artuš a kde se na hoře (eeh kopečku) Tór setkávají přírodní síly Země s nadpřirozenými silami říše mrtvých. Tór je údajně také domovem Gwyn ap Nudd - krále víl a zároveň místo, kde víly žijou. Pro milovnici keltské mytologie je to rozhodně místo, které je potřeba vidět.

Glastonbury je tak trochu jiné město už na první pohled. Hlavní ulice je plná new age obchůdků s krystaly, vonnými olejíčky, knihami a dalšími různými praktickými věcmi, které člověk při hledání spirituality může potřebovat. Paní, u které jsem bydlela, měla bohaté znalosti místa, mytologie a všeho, co se Glastonbury týče a ráda to se svými návštěvníky sdílela. Obrazila jsem všechny roztomilé kavárničky a jednu artušovskou hospodu. Zašla si na meditaci a workshop o aromaterapii, kde jsme si nakonec vyrobili své vlastní voňavky z esenciálních olejů. Odpočívala a znovu meditovala v zahradách u Chalice well, kde jsem si zároveň osvěžila své znalosti švédštiny rozhovorem s Dánkou a pojedla jablek z Avalonského sadu na úbočí Toru.

Své tři dny v Glastonbury jsem si užila. Energie místa mě však přemohla tak, že poslední noc na tomto kouzelném místě, jsem chytla horečku a všechno, co jsem snědla se mě rozhodlo opustit všemi možnými cestami. Svou následnou šestnáctihodinovou cestu z Glastonbury do Česka si tedy moc nepamatuju. Jsem si však jistá, že to nebyla moje poslední návštěva.